Chci se nyní bavit o těch emocích, které se probudí a jsou možná pro vás i trochu nečekané. Emoce, které byly ve vás dlouho potlačované. Emoce, které se hlásí o své slovo tak moc, že to s vámi začíná pěkně mávat. Dostávají vás do kolen. Provází vás po celé dny. Někdy vás až otravují či dokonce paralyzují a vy nejste schopni se soustředit na práci či cokoli jiného.
Sedím, meditace je u konce. Když se mi zjeví, přímo přede mnou, TYGR. Má pozornost je okamžitě aktivovaná na 1 000%. Ha. Tygra ještě neznám. Nelením, pozdravím ho a zvu ho k sobě. Reakce je okamžitá. Zaplavuje mne ohromná, intenzivní energie. Nemám výstižnější slovo, než MAJESTÁTNOST. V tom nejlepším slova smyslu – KONCENTRACE, AKTIVITA, TVOŘIVOST, NADŠENÍ I REBELSTVÍ V JEDNOM. Užívám...
Bez vykuřovadel se ve své šamanské praxi neobejdu. Jsou pro mne důležitá, jsou důležitá i pro klienty. A proč? Dokáží očistit naše těla. Ty neviditelná jako je mentální, duchovní tělo a emoční tělo a tím odlevit i tomu fyzickému od různých nánosů negativních energií. Co jsou to ty nánosy energií? Můžete si je představit jako prach. Prostě jsou všude kolem....
Vlastně ani sama nevím. Ale je pravda, že jednou za čas se mi „čekání“ do života tak nějak vloudí. Přijde tak plíživě, že si toho někdy ani nevšimnu. Usídlí se, pěkně se u mne zabydlí, ba přímo uvelebí a je tu. A přesto, že ho nezvu, tak se s ním pěkně rychle sžiji. No, jo, ale po čase zjistím, že přestávám...
Tušíme, že tu jsou. Dokonce o nich často i víme, ale děláme, že nejsou. Vyhýbáme se jim obloukem. Vymýšlíme stále něco jiného, abychom jim nemuseli čelit. Často jsme i tací mistři, že se nám daří před nimi bravurně unikat a kličkovat několik let, dokonce i desítky let nebo celý život. O čem to tady mluvím? No přeci o faktech – skutečnostech, které...
Každý rok v září a říjnu probíhá výstava mých obrazů ve Fér café v Českých Budějovicích. Už je to taková tradice posledních několika let. Když jsem si dávala dohromady koncept té poslední, říkala jsem si, že bych ráda představila malby z mé tvorby, kterou nazývám „přísně osobní“. Tedy obrazů, které nejsou nikde k vidění, neboť je maluji na zakázku pro osobu...
Byl to poslední dubnový den. Dá se říci, že takový ten obyčejný den, kdy nemáte v plánu vůbec nic, natož něco zásadního. Nálada byla také normální. Jak se říká, žádný drámo, ale taky žádný odvaz. Udělala jsem si ranní meditaci, poslala Světlo a lásku všem a tak nějak se začala otevírat plynutí dne a pracovním aktivitám. Přitom jsem se...
Jane H.
