mé životní pravdy

Na co stále čekám?

Vlastně ani sama nevím. Ale je pravda, že jednou za čas se mi „čekání“ do života tak nějak vloudí. Přijde tak plíživě, že si toho někdy ani nevšimnu. Usídlí se, pěkně se u mne zabydlí, ba přímo uvelebí a je tu.  A přesto, že ho nezvu, tak se s ním pěkně rychle sžiji. No, jo, ale po čase zjistím, že přestávám...