Fakt jenom obraz? NE! Obrazy umí víc, než si myslíte…aneb mé osobní setkání s Marií

Byl to poslední dubnový den. Dá se říci, že takový ten obyčejný den, kdy nemáte v plánu vůbec nic, natož něco zásadního.  Nálada byla také normální. Jak se říká, žádný drámo, ale taky žádný odvaz. Udělala jsem si ranní meditaci, poslala Světlo a lásku všem a tak nějak se začala otevírat plynutí dne a pracovním aktivitám.

Přitom jsem se bezděčně rozhlížela po mém domácím ateliéru. Což je mimochodem poměrně rychlá záležitost, neboť je to zároveň i můj obývák, kancelář a místo, kde žiju:-) Zrak padl na dvě plátna, opřená o starou almaru.  Mé oči se k nim úplně upnuly. Plátna byla prázdná a trpělivě čekala, až na ně přijde řada.  To trpělivě, chci zdůraznit, neboť mám raději malování na větší plátna a tato dvě byla, na můj vkus, hodně malého vzrůstu:-).  Vzala jsem jedno do ruky, pocítila chvění a naprosto jasně jsem věděla, že „něco“ je tady.

Jak vznikají léčivé obrazy

Převlékla jsem se „do pracovního“ a udělala si svůj rituál, který dělám pokaždé, než začnu malovat. Očistím se šalvějí, propustím vše, co mě tíží a zatěžuje a při malování to nepotřebuji. Propojím se s Matkou Zemí a poprosím nejvyšší Světlo a nápomocné mírumilovné duchy a průvodce, kteří mne budou provázet při tvoření.

No a pak si stoupnu k plátnu, ladím se, nechávám se vést….rozdělám si barvy.  Už první impuls, první dotek barvy s plátnem mne vede. Najednou vím, nemám pochyb. Přesně volím hustotu barvy, odstín, tahy. Už jsem jenom já a svět na plátně a neviditelné energie kolem mne.

Tak jsem to udělala i tenkrát, v tom posledním dubnovém dni. Zároveň plna chvění, očekávání i zvědavosti, kdo se ke mně připojí tentokrát a co spolu budeme tvořit.

Začala jsem nanášet základní vrstvu. V úplné jemnosti. Pak druhou, zase v naprosté jemnosti. Úplně jsem vypla mozek. Jenom jsem skládala tah za tahem. Někdy jsem se sotva dotýkala plátna, ale přesto byl vidět rozdíl. Oranžové tóny, trochu červené, trochu sieny, žlutá, bílá, pak se přidávala modrá a tyrkysová a zase trochu červené s bílou. Vše jsem propojovala. Nemohla jsem se odtrhnout. A přitom jsem stále více vnímala ohromný příval Světla, Lásky a Klidu.

Ten jsem přenášela do obrazu a z obrazu se zpátky vracel ke mně.  Mysl pocítila, ano, opravdu pocítila lásku a mé srdce naprostý klid. Ten klid byl všude kolem mne, v celém prostoru. Byl tak silný, že když jsem natáhla ruku, měla jsem pocit, že se ho dotýkám. Poodstoupila jsem. Na obraze byl dokonalý kruh a ke mně přišlo: „ Já jsem energie Marie Matky“.

Často mi v životě pomáhají neviditelní průvodci. Ať už při mých osobních trablech nebo mé šamanské práci. O Marii Matce jsem samozřejmě věděla, ale úplně jsem jí nevěnovala pozornost. Vědomě a samozřejmě i nevědomě:-). Mám silné spojení na Nejvyšší Světlo – Boha, který mi pomáhá při léčeních ať už mých vlastních, tak klientů, či právě malování energetizujících – léčivých obrazů.  

No a řekněme si upřímně. Když máte spojení na „nejvyššího“, máte pocit, že potřebujete něco více? Já ho tedy neměla. Ale měl ho asi ten Nejvyšší…a tak jsem se osobně seznámila s touto přenádhernou energií Marie Matky.

Ano, vše přichází v ten správný čas a ne náhodou:-)

Obraz schnul na stojanu a neustále přitahoval mojí pozornost.  Měla jsem pocit, že jsem najednou v oáze klidu a důvěry.  A jak si přitahoval pozornost, tak se mnou už také pracoval a vzkazoval:

“Otevři se hladivé náruči Marie Matky. Je to náruč Světla, Lásky a Klidu, kde se rozpouští veškeré bolesti. I ty, o kterých nechceš vědět, ale jsou uvnitř tebe”.

No, tak to víte. Bylo to ťuknutí hřebíčku na hlavičku, i když proces byl postupný. Napřed jsem se nechala plnit energií obrazu v celé jeho šíři a prostoru a tím i spojením s Marií Matkou. Pak si začala postupně zvědomovat pravdu a ty ukryté bolístky. Naštěstí Marie Matka je také velmi trpělivá a její náruč pro mne byla otevřená stále. A tak mi pomáhala ještě doléčit hodně stará vnitřní zranění včetně jizev, které je stále připomínaly, tím, co se odehrávalo v mém životě.  A slovo matka je v tomto případě na místě. Také to byl i důvod, proč jsem se Marii nevědomě tak dlouho vyhýbala.

Ve svých 44 letech jsem najednou pocítila jako žena ohromnou prázdnotu. Prázdno bylo za mnou (celá rodová linie žen byla již dávno mrtvá ) – prázdno ve mne – tím, že nic jiného místo toho není  –  prázdno i přede mnou – právě tím, že mateřství nebylo a už ani nebude u mne naplněno. To bylo veliké uvědomění a zároveň veliký spouštěč.

Doléčovala jsem si převeliký smutek po úmrtí matky, která odešla pro mne velmi brzy a já na to vůbec nebyla připravena.  Dva roky na to jsme s partnerem řešili situaci ohledně smrti našeho děťátka v pátém měsíci těhotenství a rozhodnutí, které jsme museli udělat, nepřeji vůbec nikomu.  Vůbec téma úmrtí dětí se v naší rodině docela neslo, čímž jsme se dostali i do rodových linií, prokletí a minulých životů.

Léčivý proces proběhl, samozřejmě s potokem vyplakaných slz a trpělivostí jít krůček po krůčku. Nic není hned. Dnes je mi dobře. Osvobozena od bolesti a zátěže minulosti jsem nyní s tímto tématem života a smrti smířena. V srdci, mysli i fyzickém těle.

A přitom si řeknete:  „Obraz? Fakt jenom obraz??  Ano!!!“

Různé bolístky si neseme všichni. Stejně tak, každý řeší jiná témata, utíkáme před něčím jiným, ale pamatujte. Hladivá a konejšivá náruč Marie Matky je tu pro všechny! Tedy i pro vás!!!

Toto je můj příběh, který ve mně probudil obraz. Jaký je ten váš, s vaším poselstvím? To nevím. Obraz vám napoví a tak nechte oči, srdce i tělo reagovat po svém…obraz „Energie Marie Matky“.

Vidíte, co všechno obrazy umí. Jak vás mohou inspirovat. Jak vám mohou pomoci. Jak k vám mohou promlouvat….a pokud Marie Matka, důvěrně už si nyní troufnu říkat MM, není váš šálek čaje, můžete se podívat na jiné energetizující – léčivé obrazy či si nechat namalovat svůj vlastní osobní obraz.

Mějte hezký den s úsměvem na tváři:-)